Jde o zamyšlení nad tím, proč dnes školy či obce neuvažují nad hmotnou finanční odměnou za dobře odvedenou práci i pro děti a mládež. Není to jen o samých jedničkách, ale také o reprezentaci školy či obce v různých soutěžích a akcích. V současné době je taková podpora nedostatečná nebo vůbec žádná.
Nedá se zde hovořit o stipendiu na pokrytí studijních nákladů, ale spíše o jakoukoliv hmotnou odměnu za dobře odvedenou práci a o motivaci k jejímu zopakování. Odměnu takovou, na kterou se dítě prostě těší a nutí ho dělat věci navíc. Těžko říct, zda si rodiče za finanční odměnu žáka nekoupí třeba hromadu uhlí resp. zda budou chtít rozhodovat, co se s odměnou bude dít. Na školách se začíná vyučovat finanční gramotnost a praxe je většinou lepší než teorie. Přečíst si slohové práce žáků 7. třídy na téma „ za co jsem utratil svoji odměnu“ by bylo jistě zajímavé. Práce rodičů na téma "co by s tím děti udělat měly" asi také.
Překvapuje mě, jak dnes školy a obce přistupují k motivaci a stimulci žáků k čemukoliv. Za mých dob jsme byli odměňováni za samé jedničky, za sběr léčivých bylin, za sběr starého papíru, za sportovní výkony, za získání odznaku branné zdatnosti, za hru na hudební nástroje atd. Za každý úspěch bylo minimálně potřesení rukou od ředitele před nastoupenou celou školou a v mnoha případech i hmotná odměna. Dostal jsem fotoaparát Corina za 130 kčs a ten pocit za potlesku celé školy si pamatuji dodnes. V dnešní době za výhru třídy ve sběru papíru dostanou všichni nanuk. Pro vyšší stupeň "výborná" stimulace něco dělat.
Názory odborníků
Internet je dnes plný rádoby odborníků, kteří jakoby od sebe opisovali myšlenky Komenského o tom, jak je důležité výuku ozvláštnit a zároveň jak nedovolit, aby si dítě spojilo dobré známky s hmotnými dárky. Nešetří se hesly: Škola hrou, dobrý učitel, chválit, chválit apod. Přesně tak by to mělo fungovat. Některé studie totiž prokázaly, že motivovat stokorunou za jedničku je krátkodobě přínosné, ale dlouhodobě kontraproduktivní. Děti nakonec ztratí jakoukoliv jinou motivaci a čekají především na stokorunu. Žádná radost z nových dovedností nebo nabytých znalostí. Ve své knize Parents investment and children outcomes to shrnuje u nás relativně neznámý evoluční psycholog Nigel Baber. S těmito závěry se nedá nesouhlasit. Odměna za roční práci však spadá do kategorie motivace dlouhodobé a systémové. Navíc se jedná o podporu ze strany školy potažmo obce, tedy o podporu zvenčí.
Přístup obcí a rodičů
Stipendium fungovalo za Masaryka a funguje i dnes. Vzpomeňme např. na herce Peška ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše nebo na film Kantor Ideál. Některé školy je nabízí. Nejvíce samozřejmě univerzity a soukromé školy, kde má stipendium sloužit především k pokrytí většiny nákladů se studiem. Že motivování starších studentů a dospělých penězi funguje, to chápe většina lidí. No a proč si nepoložit otázku, zda by to v dnešní době nemohlo začít už spíše? Pro žáky vyššího stupně za samé jedničky odměna 8 tisíc korun, za vyznamenání tisíce 4 ? Je to za roční práci. Děti se navíc mohou postupně naučit hospodařit s penězi a naučit se znát jejich hodnotu. Těžko potom peníze utratí za potočení hlavy na kolotoči viz. v úvodu jakási ukázka začátků finanční gramotnosti. Každopádně to v tomto momentě nebude pouze o dětech. Týká se to také rodičů a jejich pohledu na zacházení s odměnou a týká se to také učitelů.
Co na to učitelé?
V současné době, kdy se stav bagatelizuje slovy „co Čech, to vysokoškolák“, mnozí vnímají snižující se nároky na studium všech oborů včetně těch učitelských. Školy se předhánějí lapáním titulu chtivých studentů bez ohledu na jejich inteligenční potenciál. Co student, to nějaký ten peníz do školní kasičky. Tím pádem, aby také dobrého kantora člověk dnes čím dál tím hůře hledal. Těžko říct, jak budou tedy různí kantoři základních škol reagovat v momentě, když usoudí, že jedničkář si z jejich předmětu zaslouží na vysvědčení dvojku. Jedinou dvojku. Jak zvládnou nápor a protesty rodičů a samotných žáků? Každopádně by si museli více stát za svým rozhodnutím. Tím se zpětně dostáváme k motivaci žáka, opravdu se na výuku připravovat. Samozřejmě i učitelé jsou jenom lidé a každý z nich je jiný. Jeden se bude snažit žákovi pomoci výsledků dosáhnout, zatímco druhý bude především zuřivě bránit své ego a rozhodnutí. Nicméně jejich přístup by měli následně řešit ředitelé potažmo obec.
Každopádně v současné době je taková podpora z venčí nedostatečná nebo vůbec žádná.